třezalka tečkovaná ľubovník bodkovaný Hypericum perforatum L. Čeleď: třezalkovité, Hypericaceae

Popis rostliny

Vytrvalá bylina, která dosahuje výšky 20-100 cm. Z bohatě větveného oddenku vyrůstají lysé, přímé lodyhy, které se větví jen v horní části. Jsou oblé, se dvěma tenkými lištami. V horní části pokrývají rostlinu tmavé tečkovité žlázky. Mnohé postranní větve nenesou květy. Celá rostlina je bohatě pokrytá listy, které mají vejčitý až čárkovitý tvar. Dolní listy jsou přisedlé, horní se zužují v krátké řapíky. Všechny listy jsou celokrajné, lysé, na konci tupé, pokryté prosvítavými tečkami, místy s černými žlázkami. Pravidelné a oboupohlavné květy vytvářejí široké vrcholíky složené z vidlanů. Květní stopky jsou také pokryté černými žlázkami. Pětičetný kalich je tvořený celokrajnými, špičatými lístky, které jsou opět pokryté žlázkami. Korunních plátků je pět, mají zlatožlutou barvu, jsou dlouhé 10-13 mm, pokrývají je černé tečky. Tyčinek je 50-60 a vytvářejí tři svazečky. Svrchní semeník srůstá ze tří plodolistů. Čnělek je tři až pět. Plody jsou černě, žláznatě tečkované tobolky s vytrvávajícími květními obaly. Kvete od května do srpna.

Popis stanoviště

Roste na slunných a suchých místech jako jsou louky, pastviny, světlé lesy a houštiny, skály, zarostlé stráně nebo meze. Mezi trochu netypická stanoviště pak patří břehy vodních ploch, úhory a rašeliny. Roste na různých typech půd, které bývají nejčastěji chudé. Může růst i na půdách kyselých.

Areál rozšíření

Na našem území se jedná o hojný druh. Roste v oblastech od nížin do horského stupně. Je rozšířená v téměř celé Evropě kromě nejsevernějších oblastí. Také ji najdeme ve střední a západní Asii nebo v Africe. Na ostatních místech je zplanělá.

Obsahové látky

V květech tohoto druhu je, jako u ostatních třezalkovitých, obsažené barvivo hypericin. Je krystalické a má červenou barvu. V listech jsou obsažené silice. Mezi další látky patří třísloviny, vitamín C, provitamín A, organické kyseliny a žluté barvivo hyperosid. Hyperosid patří společně s kvercitrinem a rutinem mezi flavonoidy.

Jedovaté účinky

Hypericin způsobuje po potřísnění a osvícení slunečním světlem otravy, které mohou být až smrtelné. Jedná se o tzv. fotosenzibilizační efekt, který se projevuje závratěmi, zapálením kůže nebo ochrnutím.

Využití v lékařství

Léky z této rostliny se předepisují při jaterních a žlučníkových kolikách nebo při problémech s trávením. Zevně se aplikuje na pohmožděniny a výrony. Také posiluje metabolismus. Z rostliny se vyrábějí i léky proti depresím.

Nepříznivé účinky

Účinek látek obsažených v této rostlině často oslabuje účinky jiných léků. To se týká především pacientů po transplantacích orgánů nebo HIV pozitivních. Preparátů a léků z třezalky by se měly vyvarovat ženy, které užívají hormonální antikoncepci, protože ty pak snižují její antikoncepční účinky.

Zemědělské využití

Rostlina nedává kvalitní seno, protože je po usušení velice tvrdá. Na pastvinách je třezalka nežádoucí, protože vyvolává kožní choroby dobytku (výše zmíněný fotosenzibilizační efekt).

Zajímavosti

Pokud krávy spásají třezalku, přechází hypericin do mléka, které je pak do růžova až červena zbarvené. Dříve si tento jev lidé neuměli vysvětlit a považovali takové krávy za uhranuté.

Lidové názvy

čarovník, děravec, krevník, zděšenec, potratnice

Popis rodu

Do rodu třezalka (Hypericum) jsou řazeny vytrvalé byliny, polokeře, keře a malé stromky. Jednoduché listy mají vstřícné postavení. U některých druhů jsou listy vždyzelené. Květy mají různé odstíny žluté barvy. Obvykle je koruna tvořena pěti plátky. V květech se nachází vysoký počet tyčinek. Plody jsou suché tobolky obsahují větší počet drobných semen.

Do tohoto rodu je zařazeno okolo 450 druhů rostlin, které se kromě tropických nížin, arktických oblastí a pouští vyskytují po celém světě. Na území České republiky se nachází 9 zástupců a několik kříženců.

Rostliny našly uplatnění v lidovém léčitelství a lékařství. Některé složky působí antibioticky. Látky obsažené v třezalkách působí tzv. fotosenzitilitu.

Popis čeledi

Jednoleté až vytrvalé byliny (v tropech i dřeviny)s přímými nebo poléhavými lodyhami. Hlavní kořeny a spodní části stonků jsou dřevnaté. Lodyhy jsou křídlatě hranaté nebo oblé. Vyrůstají na nich vstřícné nebo křižmostojné, jednoduché, spíše přisedlé a nedělené listy bez palistů. Lodyhy nebo listy bývají pokryté siličnými kanálky. Květy jsou na vrcholech větví nebo lodyh (jen výjimečně jsou jednotlivé). Jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyř- nebo pětičetné. V květech jsou tři svazečky tyčinek s jejich proměnlivým počtem. Svrchní semeník, většinou třípouzdrý, vzniká srůstem dvou až pěti plodolistů. Čnělky jsou volné nebo částečně srůstají. Plody jsou bobule nebo tobolky.

Třezalkovité (Hypericaceae) je především čeleď tropických a subtropických druhů, jen málo se jich vyskytuje v mírném pásmu. Do této čeledi se řadí 9 rodů se zhruba 400 druhy.