tomka vonná tomka voňavá Anthoxanthum odoratum L. Čeleď: lipnicovité, Poaceae

Popis rostliny

Vytrvalá, hustě trsnatá tráva dosahující výšky 15-50 cm, tvořící četné nekvetoucí výhonky. Kořeny jsou jemné a svazčité. Stébla jsou hladká, nesou krátké listy, asi 6 mm široké. Listy jsou nezřetelně žebrované, pokryté chupy. Listové pochvy jsou lysé až chlupaté. Jazýček je až 5 mm dlouhý, uťatý a dřípený, ouška chybí. U sterilních výhonků jsou listy dobře vyvinuté. Jsou ploché, po obou stranách jsou zhruba stejně šedozeleně zbarvené. Stébla nejsou v horní polovině větvená. Květenství jsou klasovitě protáhlé, prořídlé laty. Klásky jsou trojkvěté, se dvěma zakrnělými kvítky. Jsou ze stran smáčknuté. U fertilních květů jsou pluchy a plušky lysé a hladké. Plucha je hnědá a je opatřena hákovitou osinou. Spodní pleva je obvykle opatřena drobnými háčkovitými chlupy, které jsou jednobuněčné. U sterilních květů nedosahují chlupy na pluše vrcholu pluchy. Fertilní kvítky mají dvě tyčinky, ze semeníků se tvoří dvě bílé pérovité blizny. Plody jsou obilky, mají žlutohnědou barvu. Hned po dozrání jsou dobře klíčivé. Kvete od května do června.

Popis stanoviště

Tomku vonnou najdeme na mezích, trávnících, loukách a pastvinách nebo na kamenitých svazích. Je nenáročná na půdní podmínky. Roste na kyselých půdách a na podzolech.

Areál rozšíření

Primárně se vyskytuje v Evropě, v západní Asii a v severní Africe. Uměle pak byla zavedena do Severní Ameriky a Austrálie, kde zplaněla. V České republice se vyskytuje hojně a to na celém území. Vystupuje z nížin do horských poloh.

Obsahové látky

V pletivech je obsažená látka kumarin. Je to hořce chutnající, těkavá látka, která v malých dávkách ovlivňuje dýchání.

Zemědělské využití

Z pícninářského hlediska se jedná o nehodnotnou trávu. Při sušení se uvolňuje kumarin, který dodává charakteristickou vůni senu. Skot se této trávě kvůli kumarinu vyhýbá.

Zajímavosti

Rostlina se využívá pro své aromatické vlastnosti v kosmetice a v potravinářství. Také se používala v lidovém léčitelství.

Lidové názvy

voňavka, tráva voňavá

Popis rodu

Do rodu tomka (Anthoxanthum) jsou řazeny jednoleté nebo vytrvalé trávy, které jsou trsnaté nebo výběžkaté. Listové čepele jsou ploché, jejich šířka se pohybuje v rozmezí 2-15 mm. Při bázi čelele se nachází blanitý jazýček. Květy se skládají do klásků, které tvoří obvykle staženou latu. Klásky jsou obvykle tříkvěté, z boku smáčknuté. V kláscích jsou dva květy sterilní a jeden květ je fertilní. Fertilní květy jsou oboupohlavné. Kvítky mají tři nestejně velké plevy. Plody jsou okoralé obilky.

Do tohoto rodu se řadí asi 50 druhů, z nichž na území České republiky najdeme 2 původní a jednoho nepůvodního zástupce. Vyskytují se v mírném pásu a v chladnějších oblastech na obou polokoulích. V rostlinách je obsažená látka kumarin.

Popis čeledi

Jednoleté nebo vytrvalé, obvykle trsnaté rostliny. Kořeny jsou tenké, ve svazečcích. Oddenek je plazivý nebo trsnatý. Nevětvená, dutá stébla s výraznými kolénky jsou dole občas rozvětvená. Prodlužovací pletivo u stébel se nachází nad kolénky. Toto místo s mladým pletivem je chráněné před vysycháním listovou pochvou. Dává stéblu i potřebnou oporu, čímž ho drží ve vzpřímené poloze. Toto dělivé pletivo umožňuje jednostranným dělením napřimování polehlých stébel. Vznikající trsy stébel jsou různě husté. Záleží na tom, jestli přízemní výběžky prorážejí pochvy přízemních listů (řídké trsy) nebo vyrůstají horním ústím pochvy přízemních listů (husté trsy). Střídavé listy mají dlouhé, uzavřené nebo otevřené pochvy, které mají úzce nebo kopinatě čárkovitý tvar. Celokrajná čepel je svinutá štětinovitě nebo žlábkovitě. Tuto vlastnost umožňují řady ohýbacích buněk. Blanitý jazýček se vytváří na rozhraní pochvy a čepele listu. Někdy se přeměňuje na chlupy. Báze čepele se občas po stranách protahuje ve dvě ouška. Květenství je tzv. stažená lata. Tvoří ji jedno- i vícekvěté klásky, které mají vespod obvykle dvě plevy. Květy jsou uspořádané ve dvou řadách v úžlabí pluch. V květech stojí proti pluše menší blanitá, obvykle dvojžilná pluška, která je na špičce vykrojená (proto tvoří dva zuby). Plenky oddělují pluchu od tyčinek, během kvetení se zvětšují a oddalují tak pluchu od plušky. Květy jsou většinou oboupohlavné. Tyčinky jsou v nich nejčastěji po třech. Do středu vrtivých prašníků jsou vetknuté nitky (proto se prašníky lehce otáčejí). Semeník srůstá ze tří plodolistů, na něm jsou nejčastěji dvě dlouhé blizny. Semeník obsahuje jediné vajíčko, to později dozrává v obilku, která může být opatřená osinou. Osiny mají různý tvar - jsou krátké i dlouhé, pérovité nebo lysé. Buněčné stěny bývají často zpevněné kyselinou křemičitou.

Do čeledi lipnicovité (Poaceae) je řazeno více ne 400 rodů s 10 tisíci druhy, které jsou od sebe často špatně odlišitelné. Je to hospodářsky významná čeleď, nejdůležitější skupinou jsou obiloviny a pícniny.