jitrocel kopinatý skorocel kopijovitý Plantago lanceolata L. Čeleď: jitrocelovité, Plantaginaceae

Popis rostliny

Vytrvalá rostlina s krátkým, svislým oddenkem a bohatým kořenovým systémem, dorůstající výšky 10-50 cm. Listy tvoří přízemní růžici, mají kopinatý tvar, na bázi přecházejí v pochvatý řapík. Jsou celokrajné nebo oddáleně zubaté, 3-7 žilné, víceméně vzpřímené a špičaté. Z listové růžice vyrůstá jeden nebo více stvolů. Ty jsou krátce vystoupavé nebo přímé, podélně pětihranné. Jsou delší než listy, na vrcholu nese každý jedno květenství. Květenství jsou krátké klasy, krátce válcovité nebo kulovitě vejčitého tvaru, s hnědými suchomázdřitými listeny. Kalich je složený ze dvou srostlých a dvou volných ušt, koruna je hnědavá a 2-3 mm dlouhá. Bílé tyčinky, 2-3x delší než koruna, mají na svém konci žluté prašníky. Svrchní semeník srůstá ze dvou plodolistů a je jednopouzdrý. Plody jsou dvousemenné vejčité tobolky s víčky, dlouhé 3-4 mm. Semena jsou načervenalá, jejich obal slizovatí. Kvete od června do října.

Popis stanoviště

Tento druh má širokou ekologickou amplitudu. Přesto ho častěji najdeme na vlhkých loukách, kde roste pospolitě. Dále se objevuje na písčinách, polích mezích a u cest.

Areál rozšíření

Tento původně euroasijský druh je dnes rozšířený po celém světě. Hojně se nachází ve střední Evropě. Objevuje se v oblastech od nížin po subalpínský stupeň a to v mnoha různých společenstvech.

Obsahové látky

V jitrocelu kopinatém jsou obsažené slizové látky, kyselina křemičitá a citrónová a glykosid aukubin. Aglykon odvozený od této látky působí jako antibiotikum. Také obsahuje enzymy invertin a emulsin.

Léčivé účinky

Používá se především k přípravě čajových směsí (protizánětlivé, pro podporu tvorby žluče při problémech s trávením) a k přípravě odvarů při problémech dýchacích cest, protože způsobuje odhlenění, a proti mírnému zánětu sliznice. Připravují se z něj i sirupy a pastilky. Dříve se droga pouze sbírala, dnes se i pěstuje.

Lidové léčitelství

K léčení zevních ran se přikládají čerstvě natrhané omyté listy přímo na ránu. Doporučuje se použít i na opuchliny či při požahání kopřivou. Semena se ve směsi se semeny dalších druhů jitrocelů používala jako projímadlo.

Zajímavosti

Semena se používají jako krmivo pro chované druhy ptáků (např. kanáři a jiní zpěvní ptáci). Při kolonizaci Ameriky přenášeli Evropané na podrážkách svých bot semena jitrocelů, kde pak tato rostlina vyrůstala. Proto jí Indiáni nazývali stopa bílého muže.

Lidové názvy

babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel

Scanované detaily

celá rostlina - Listy vytvářejí přízemní listovou růžici, ze které vyrůstá jeden nebo více stvolů. Na stvolu vzniká jediné květenství.

květenství - Květenství v různém stádiu odkvětu. Po ještě nevykvetlém květenství následuje napůl rozkvetlé, odkvetlé a plodící květenství. Scan také ukazuje, že tvary klasů jsou variabilní.

list-líc - Kopinatý list přechází v pochvatý řapík. Na lícové straně nejsou příliš výrazné žilky (3-7), které jsou vedle sebe na listu podélně.

list-rub - Na rubobé straně jsou podélné žilky mnohem výraznější než na líci.

oddenek - Oddenek je krátký, vychází z něho bohatý kořenový systém.

Popis rodu

Do rodu jitrocel (Plantago) se řadí přibližně 200 druhů rostlin, které jsou často drobné a nenápadné. V České republice se setkáme s deseti druhy, z nichž některé tvoří křížence. Rod Plantago má téměř kosmopolitní rozšíření, přičemž se vyskytují na různorodých biotopech. Často rostou na vlhčích lokalitách, kde prosakuje spodní voda.

Většinou se jedná o byliny, jen několik rostlin jsou polokeře, které dosahují výšky okolo 60 cm. Listy prochází výrazná podélná žilnatina. Listy mohou být úzké nebo široké, závisí na druhu. Oboupohlavné květy vyrůstají v úžlabí listenů, tvoří koncové válcovité klasy. Kalich je suchomázdřitý, koruna má hnědou nebo bělavou barvu. Tyčinky jsou výrazně delší než koruna. Plody jsou tobolky opatřené víčkem.

Popis čeledi

V Evropě jsou to jen oddénkaté byliny s listy vstřícnými nebo v přízemní růžici. Jsou celokrajné nebo zubaté, jednoduché, bez palistů, jejich žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné,někdy jednopohlavné, pravidelné, čtyřčetné, se 4 tyčinkami a svrchním semeníkem, který srůstá ze dvou plodolistů. Květy tvoří klasy a hlávky nebo jsou jednotlivé. Koruna má trubkovitě nálevkovitý tvar, je srostlá, kalich je během období plodu trvalý. Tyčinky bývají delší než koruna. Prašníky jsou na tyčinkách pohyblivé. Plody jsou tobolky s víčkem nebo nažky. Čeleď jitrocelovité (Plantaginaceae) zahrnuje 4 rody se 300 druhy. Tyto jednoleté až vytrvalé byliny jsou rozšířené po celém světě.