locika

Lactuca L.

Rostliny zahrnuté do rodu locika (Lactuca) mají široký areál rozšíření, nejvíce zástupců se ale nachází v mírném pásmu v Evropě a v Asii. Do tohoto rodu se řadí asi 100 druhů, přičemž v České republice se nachází 7 druhů, z nichž 5 je původních. Jsou to nejčastěji vytrvalé rostliny, mohou být ale i jedno- nebo dvouleté. Podle druhu dosahují výšky až do 180 cm. Lodyhy jsou lysé nebo pokryté tuhými chlupy. Listy jsou velice variabilní - lodyžní i v přízemní růžici, přisedlé i řapíkaté, zubaté i celokrajné. Úbory jsou často velice drobné, skládají se v laty. Barvy úborů jsou různé (žlutá, hnědá, fialová, purpurová). Plody jsou smáčklé žebernaté nažky ukončené zobánkem a bílým chmýrem.

Zástupci mají různé ekologické nároky. Nejznámějším zástupcem je locika setá (salát), která se pěstuje v mnoha kultivarech pro potravinářské účely. Další druhy jsou považované za plevely. V některých druzích bývají obsažené hořké látky (lactucin), což je směs seskviterpenových laktonů. V pletivech některých druhů je produkován latex.