nahoprutka písečná tezdálka piesočná Teesdalia nudicaulis (L.) R. Br. Čeleď: brukvovité, Brassicaceae Latinská synonyma: Guepinia nudicaulis, Lepidium nudicaule, Iberis nudicaulis, Thlaspi nudicaule

Popis rostliny

Jednoletá, lysá nebo roztroušeně chlupatá bylina dorůstající výšky 6-30 cm. Podzemním orgánem je krátký vřetenovitý kořen. Peřenosečné listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou řapíkaté, jejich délka je 20-50 mm. Z ní vyrůstá jedna nebo více lodyh, jsou přímé a obvykle nevětvené. Hlavní lodyha bývá bezlistá, v případě, že rostlinu tvoří i postranní lodyhy, mohou být opatřeny jedním až třemi drobnými čárkovitě kopinatými listy. Drobné květy měří v průměru 2 mm. Květní obaly jsou souměrné a paprskující. Barva koruny je bílá. Kalich je tvořen lístky o délce 1 mm. Plody jsou okrouhlé šešulky obsrdčitého tvaru. Šešulky jsou dlouhé 3-4 mm, jsou opatřené jen úzkou přehrádkou, pouzdra obsahují dvě semena. Kvete od dubna do června.

Popis stanoviště

Rostlina se objevuje na písčitých podkladech jako jsou pískové lomy a jámy vzniklé po těžbě, břehy vod, písčitá pole, okraje borů. Jedná se o pionýrský druh chudých písčitých půd.

Areál rozšíření

Rostlina vystupuje z oblastí nížin do podhůří. V České republice se vyskytuje pouze vzácně. Lze ji najít na Třeboňsku, v oblasti měst Doksy, Cheb, Karlovy Vary nebo v oblasti Polabí. Celkový areál rozšíření zahrnuje západní a jihozápadní Evropu. Směrem na sever zasahuje do jižní části Skandinávie. Od východního Polska je výskyt ostrůvkovitý až po Bělorusko.

Obsahové látky

V rostlině je obsažena bílkovina myrosin, uložena v idioblastech.

Stupeň ochrany

Pro Českou republiku je nahoprutka písečná uvedená v Červeném seznamu v kategorii silně ohrožených druhů (C2). Na Slovensku je hodnocena v Červeném seznamu jako druh kriticky ohrožený (CR), zároveň je zde i chráněná zákonem.

Popis rodu

Do rodu nahoprutka (Teesdalia) jsou zařazeny jednoleté nebo dvouleté byliny, které jsou lysé případně jen s jednoduchými chlupy. Lodyhy jsou obyčejně bezlisté, maximálně s jedním až třemi drobnými listy. Všechny listy jsou soustředěny v přízemní růžici. Listová čepel je obvykle členěná. Květy jsou uspořádané do jednoduchých hroznů. Bílá koruna je tvořena nestejnými plátky. V květech se nachází obvykle šest tyčinek. Krátká čnělka nese paličkovitou bliznu. Plody jsou šešulky s úzkou přehrádkou. V mezofylu nahoprutek, stejně jako u ostatních brukvovitých, se vyskytují idioblasty obsahující bílkovinu myrosin. Květy jsou opylovány hmyzem nebo jsou samosprašné, semena se šíří pomocí větru.

Do rodu nahoprutka jsou řazeny dva druhy, které lze nalézt ve Středozemí, ve střední, západní a severozápadní Evropě. Jako synantropní druhy se vyskytují i v Severní Americe.

Popis čeledi

Jednoleté až vytrvalé byliny (občas polokeře), většinou lysé. Pokud však mají chlupy, jsou důležitým určovacím znakem. Podle toho se dělí do skupin:

• chlupy jednobuněčné bez žlázek,
• několika buněčné se žlázkami (u nás je jich málo).

Listy jsou bez palistů, střídavé, někdy vstřícné nebo v přízemní růžici. Květy jsou oboupohlavné, často žluté nebo bílé. Kalich srůstá ze 2+2 kališních lístků, koruna je čtyřčetná. Šest tyčinek srůstá po dvou a po čtyrech. Na spodu tyčinek se vytvářejí medníky. Svrchní semeník vzniká srůstem dvou plodolistů. Většinou jsou květy pravidelné, jen paprskující jsou souměrné. Vytvářejí hrozny, které se ještě skládají do lat. Plody jsou šešule, šešulky, nažky nebo struky. Při styku s vodou osemení některých druhů slizovatí.

Pro většinu zástupců brukvovitých (Brassicaceae) je charakteristický jejich zápach po rozemnutí. Areál rozšíření je hlavně na severní polokouli a to v mírném pásu. Čeleď zahrnuje asi 390 rodů a 3 200 druhů. Mnoho druhů jsou významné kulturní plodiny.